"Nemoc na nás nesedne, aby nás trápila, ale abychom se zastavili, zamysleli a něco se naučili."

H. Synková

Syndrom vyhoření jako šance ( pro Lidové noviny)

O burnout syndromu toho bylo již mnoho napsáno, existuje i množství webových stránek, které se tomuto problému věnují. Celkem všeobecně se proto ví, že jde vlastně o stav deprese, která se rozvíjí v kontextu určité pracovní situace. Objevuje se zejména u pomáhajících profesí (učitelé, lékaři, sociální pracovníci, terapeuté) a také u lidí, kteří do zaměstnání vstupují sice se zdravým nadšením, ale také s nereálnými očekáváními.

Později „vyhořelí“ zažívají naopak zklamání z práce, únavu a sníženou pracovní výkonnost, jsou v zaměstnání konfliktní, podráždění, hůře se soustředí na práci a více zapomínají, vyhýbají se spolupracovníkům, připadají si nedocenění. Při prohlubování obtíží postihuje deprese i oblast jejich osobního života, začínají se vyhýbat také přátelům, jsou trvale smutní, mají potíže se spánkem, ztrácejí zájem o sexuální život, často stonají, nadužívají návykové látky a více času tráví sledováním televize. V neposlední řadě prožívají ztrátu životního smyslu. Poprvé byl syndrom vyhoření popsán americkým psychoanalytikem Freudenbergerem, který pracoval jako dobrovolník po mnoho let v terapeutických komunitách se závislými. Stojí za pozornost, že byl syndrom vyhoření poprvé popsán právě u lidí nadužívajících alkohol a drogy. Nedávno zveřejněná studie, která sledovala intenzitu vyhoření mezi praktickými lékaři v Holandsku, zjistila vysoký stupeň vyhoření až u 40% praktiků. V našich podmínkách může být postižení lékařů ještě vyšší. Na burnout syndrom lze ale pohlížet i z pozitivního hlediska. Tak jako každá deprese je i pracovní vyhoření krizí, která se může stát příležitostí pro obnovu cestou hledání odpovědí na základní otázky: kdo jsem, co potřebuji, abych byl v práci a v životě vůbec spokojený, které potřeby jsem dosud dostatečně neuspokojoval a které zcela ignoroval, a také – co dává mému životu skutečný smysl? Mimo pomáhající profese se tak burnout syndrom objevuje spíše jako krize hodnot u lidí, kteří přecenili pracovní oblast jako zdroj svého životního smyslu. Je tedy zároveň šancí k revizi hodnotového systému a nastolení nové rovnováhy mezi potřebami biologickými, psycho- sociálními a spirituálními. Základní metodou léčby je v akutních případech krizová intervence a dále psychoterapeutické poradenství, v závažných případech dlouhodobá existenciálně zaměřená psychoterapie. Pro řešení těžkého syndromu vyhoření jsou proto vhodné například Logoterapie, Daseinsanalýza nebo Gestalt terapie. Prevence syndromu vyhoření je v zásadě dvojí. V oblasti osobní psychohygieny je důležité nezanedbávat rodinný život, mimopracovní sociální kontakty, rozvíjet osobní zájmy a v neposlední řadě spirituální aktivity. Druhou oblastí jsou konkrétní manažerská opatření při řízení práce. U učitelů se v různé míře využívá studijního volna, u lékařů a terapeutů zejména supervize. Důležité jsou také další vzdělávání a kariérní postup, který umožňuje přechody na nové pracovní pozice a s tím spojené změny pracovních povinností. Martin Konečný, psychiatr a psychoterapeut www.psychosomatika.net březen 2012

Kde mě najdete?

Adresa: Pod kaštany 3, Praha 6 (100m od metra Hradčanská)

Telefon:

Twitter:

Email:

737 444 577

@Markon612

18strela@gmail.com

 

 

Přihlášení