"Nemoc na nás nesedne, aby nás trápila, ale abychom se zastavili, zamysleli a něco se naučili."

H. Synková

Úvod do psychosomatiky a psychoterapie

Psychosomatika a psychoterapie

Cítíte-li například bolest a váš lékař vám po vyšetření sdělil, že nejste nemocní, protože všechny nálezy jsou normální, neříká vám tak docela pravdu. Přesně by měl říci, že příčina bolesti se nenachází na místě, kde ji pociťujete, ale ve vašem mozku. To neznamená, že by tato bolest nebyla opravdová nebo

 

byla méně závažná. Naopak. Bolest, jejímž hlavním zdrojem je centrální nervová soustava, může být obzvláště trýznivá a navíc je často velmi obtížně ovlivnitelná běžnými léčebnými prostředky a to i těmi, které působí přímo na mozek.

 

Psychosomatika

Způsoby léčby takové bolesti a jiných chronických stavů se zabývá psychosomatika. Profesor Freud, když začínal analyzovat pacienty, byl veden představou, že pomoc je možná zvědoměním obsahů nevědomí, které vyvolávají obtíže. Své teorie utvářel hlavně při práci s pacienty léčenými pro neurózy, zejména pro hysterii. Již Freudovi současníci a jeho žáci (Ferenczi, Alexnander, Jung, Boss a další) se však pokoušeli analýzu rozšířit jako léčebnou metodu také pro jiná onemocnění a začali tak naplňovat jinde poprvé použitý termín psychosomatiky.

V současné době v psychosomatice převládá integrativní přístup, který se snaží o kombinaci různých léčebných metod. Sto let zkušenosti s psychoanalýzou totiž ukazuje, že některé úrovně naší paměti jsou lépe ovlivnitelné přímo psychoterapií (emoce spojené s traumaty), jiné ale více fyzioterapií (tělesný vzorec nasedající na dlouhodobou negativní emoční zkušenost), další spíše akupunkturou (bolesti spojené se zkušeností chronického přetížení).

Psychoterapie

Základem každé takové léčby je psychoterapie. Psychoterapii bychom mohli přirovnat k zeměměřičství. V psychoterapii nejde vlastně o nic jiného než o zmapování naší vnitřní krajiny, kterou jsme již v minulosti prošli, ale nestihli nebo nemohli jsme si ji uvědomit. Zvědomování toho, co jsme zažili, nám pomáhá pochopit, proč některé věci vnímáme a prožíváme určitým způsobem. A to je první předpoklad k tomu začít je postupně měnit.

Když Mikoláš Koperník na počátku 16. století poprvé vyslovil názor, že Země obíhá kolem Slunce, byl svými současníky (např. Martinem Lutherem) označován za blázna. Jeho teorie nám dnes připadá samozřejmá, ale v jeho době znamenala revoluci nejen ve vědě, ale ve vnímání světa vůbec, týkala se opravdu každého člověka na této planetě. Došlo k prvnímu zásadnímu zpochybnění smyslového vnímání. Když se vmyslíme do toho, jak samozřejmou se zdál být našim předkům pohyb Slunce po obloze, představíme si také snadno, jak otřásající pro ně muselo být zjištění, že to nejzákladnější, co se jeví smyslům, totiž oběh Slunce okolo Země („Vždy to přece vidím, tak to musí být pravda“), může být ve skutečnosti klamem. Trvalo dalších sto let, než mohla být Koperníkova díla publikována bez pohoršení, a dalších sto, než si začali lidé uvědomovat, že Slunce opravdu necestuje po obloze, ale naše Země se otáčí spolu s dalšími planetami okolo něj. Dnes si ani neumíme představit, že by sluneční soustava mohla být nějak jinak zařízena.

Objev neurověd, že bolest vzniká nejčastěji v mozku a ne tam, kde ji pociťujeme, je pro nás stejně cizí, bláznivý a nepředstavitelný jako byla pro Koperníkovy současníky jeho teorie a představa, že Slunce, které vidíme „vycházet a zapadat“, ve skutečnosti „stojí na místě“. Jde o stejně revoluční teorii, která se týká nejen vědeckého poznání, ale vnímání každého člověka. A také ona je přijímána s nepochopením: je těžké „uvěřit“ tomu, že to, co cítíme v určitém místě svého těla, (“Vždy to přece cítím, tak to musí být pravda!“) má ve skutečnosti své místo v mozku a tím pádem úzce souvisí s naší vnitřní krajinou, tedy i s našimi emocemi.

A ještě těžší bývá uvěřit, že pouhé uvědomování toho, co jsme prožili, by mohlo na biologické úrovni vyvolat tak zásadní změny v našem organismu, které by postupně odpomohly i od dlouhodobých bolestí. A přece tomu tak je!

 


 

M. Konečný. září a říjen 2010

(citováno z přednášek Psychoterpie z pohledu neurobiologie 1 a 2)

Kde mě najdete?

Adresa: Pod kaštany 3, Praha 6 (100m od metra Hradčanská)

Telefon:

Twitter:

Email:

737 444 577

@Markon612

18strela@gmail.com

 

 

Přihlášení