Strategická CIRKUS BOMBASTICO terapie

Martin Konečný, B. Albrich

Od r. 1998 spolupracuje Fokus Praha s Frederikem Bombastico, bývalým sociálním pracovníkem z Německé demokratické republiky, který se krátce po sjednocení Německa rozhodl věnovat pouličnímu divadlu. Připravil a již po deset let v mnoha evropských zemích realizuje projekt, který využívá cirkusu ve formě pouličního představení pro zlepšení kvality života různě zdravotně postižených, především mentálně retardovaných nemocných.

Skupina terapeutů Komunitního centra Fokus Praha pod vedením Beaty Albrich vypracovala před 4 lety s autorem projektu alternativní verzi programu pro psychotické pacienty. Pokud je nám známo, jde o  jedinou skupinu psychotiků v Evropě, která pracuje tímto originálním způsobem. Zvláštností projektu je i jeho univerzální zaměření: jsou do něj  zařazeni jak tzv. perspektivní pacienti s relativně dobrou prognózou, tak  i mnoho let stonající „chronici“, u nichž z psychiatrického pohledu není žádná možnost na celkové zlepšení.

Projekt Cirkus Fokus Bombastico probíhá každoročně ve třech setkáních. Dvě se konají v Praze na jaře a na podzim. Pražská cirkusová představení, která vznikají jen po několika krátkých zkouškách, mají charakter vystoupení pro rodiče a přátele Komunitního centra. Účast rodičů v roli diváků při této příležitosti považujeme vzhledem k rodinně-terapeutické filosofii celého projektu za velmi důležitou. Stěžejní součástí léčebného programu je však letní jednotýdenní pobyt spojený s přípravou velkého cirkusového představení, který se koná bez účasti rodičů. V roce 2002 proběhl za vydatné pomoci kolegů Petra Hejzlara a Antonína Šimka v Srchu u Pardubic. Dvě závěrečná představení se konala v historickém centru krajského města na náměstí Na příhrádku před pardubickým zámkem. Každého se zúčastnilo více než 150 diváků.

Program využívá prvků pracovní terapie, arteterapie, dramaterapie a narativní terapie. Celý pobyt je volně členěn do „terapeutických skupin“, během nichž se klienti podílejí na stavbě cirkusu, přípravě programu, nacvičují jednotlivá čísla, účastní se výroby masek pro vystoupení, tančí, zpívají, vymýšlejí a vyprávějí příběhy. Spontánně tak vzniká cirkusové představení pod vedením Frederika Bombastica, který je zároveň hlavním aktérem vystoupení a skutečným cirkusovým artistou, akrobatem, fakírem, žonglérem a klaunem v jedné osobě, jehož výkony si nic nezadají s cirkusovými profesionály. Ztvárnění větších i menších rolí po boku hlavního protagonisty jednotlivými klienty v závislosti na zdravotním stavu a dovednostech, posiluje jejich kreativitu a důvěru ve vlastní schopnosti. V průběhu pobytu jsme vnímali vzrůstající schopnost nemocných navazovat hodnotný kontakt, u nemocných s chronickým průběhem onemocnění pak zřetelný ústup paranoidity bez jakéhokoliv zásadního zásahu do medikace. Zlepšení celkového stavu jsme pozorovali u všech klientů v rámci současného pobytu, u většiny klientů, kteří se účastní projektu již po několik let,  jsme zároveň konstatovali i zřetelný pokrok v rámci dlouhodobého sledování.  Účast psychiatra v terapeutickém týmu zaručovala řešení akutních dekompenzací, během pobytu v Pardubicích však k  akutnímu zhoršení stavu u žádného ze 13 klientů nedošlo.

V následujícím sdělení se chceme soustředit na otázku, čím je vlastně „léčba cirkusem“ v psychoterapeutickém kontextu? Uvažujeme o projektu, který využívá různých neverbálních technik, jeho základní filosofie však vychází jednak ze zkušeností rodinné, zejména strategické terapie schizofrenních nemocných, jednak, domníváme se, je obohacen o prvky systemické terapie.

Jen stručně ke strategické terapii. John Hunter publikoval v roce 1786 ve svém „Pojednání o venerické chorobě“ popis vyléčení muže s erektilní dysfunkcí. Hunter uložil nemocnému, aby po 6 nocí uléhal k partnerce, po níž toužil, aniž by se jí dotkl, i kdyby byl silně sexuálně vzrušen. Navodil tak paradoxní situaci, v níž pacient  čelil strachu z odlišného druhu selhání, totiž, že nebude schopen ovládnout své puzení po koitu. Na konci předepsaného období abstinence nemocný zákaz nevydržel a jeho schopnost erekce a tím i možnost sexuálního styku byla obnovena. Tato zkrácená, spíše anekdotická reference je tradována v literatuře o rodinné terapii jako první doložený popis tzv. paradoxní intervence, kterou znovuobjevila a rozvinula  strategická terapie, jedna ze škol systémového rodinně-terapeutického přístupu. Strategický  terapeut jako „expert na rodinné systémy“ plánuje strategii pro řešení problému, s kterým rodina přichází. Intervence jsou direktivní  a jejich cílem je drobným posunem v nastavení systému vyvolat žádoucí definovanou změnu.

Strategická terapie a rodinná terapie vůbec se vyvíjely v souvislosti s výzkumem tzv. schizofrenogenních rodin. Terapie založená na paradoxních intervencích dosáhla v této oblasti pozoruhodných úspěchů, přestože koncept  schizofrenogenních rodin byl později opuštěn. Pro ilustraci uvádíme popis takové intervence převzatý z práce Johna Weaklanda a jeho kolegů ze Střediska pro krátkodobou terapii v Palo Alto z  r. 1974. Schizofrenní syn  svým bizarním chováním brání rodičům v normálním fungování. Po několika úvodních „diagnostických“ sezeních dává terapeut „paradoxní intervenci“; oslovuje nemocného, jeho záměrem je však současně ovlivnit rodičovský subsystém: „Kdykoliv se budete chtít bránit proti požadavkům rodičů a budete je chtít zastrašit, začněte se chovat nepříčetně.“ Tím, že byla paradoxní intervence dána v přítomnosti rodičů, měla dvojí pozitivní účinek: snížila bizarní chování syna na straně jedné  a zmírnila úzkost rodičů a jejich neschopnost jednat účinně v důsledku synova chování na straně druhé.

Cirkus Fokus Bombastico má podle našeho názoru charakter strategické terapie, která se však odehrává na pomezí rodinného a komunitního terapeutického systému. Terapeuti s rodinou spolupracují, ale zároveň vytvářejí strategický prostor, který usnadňuje nebo pomáhá znovuobnovit zastavený proces sociální separace. Pestrobarevný cirkusový svět kostýmů, exotické muziky, akrobatických výkonů a ohňových čísel je pak ve své podstatě onou paradoxní intervencí, která snižuje bizarnost chování nemocných a zároveň úzkost jejich rodičů. Tuto  intervenci však neordinuje žádný „expert na rodinné systémy“, ale „cirkusterapeut“, který ji obohacuje o nový – mohli bychom říci „systemický“ –  rozměr: během přípravy vystoupení a zejména během jeho realizace před publikem dochází k nenásilnému předefinování příznaků psychotického onemocnění. Klientům se otevírá možnost „od-nálepkování psychózy“, a  jejich zvláštní, psychotický způsob pobývání ve světě se jim může poodhalit jako cosi jedinečného a akceptovatelného. Psychóza se tak v  kontextu příběhu cirkusové hry stává tím, čím doopravdy je: odlišným druhem pobytu, který nemusí být nutně ohrožující. V souvislosti tohoto nového příběhu se prožívání psychotického nemocného může stát na příklad svébytnou součástí světa divadla.  Citlivou strategií přidělování rolí jednotlivým klientům podle zdravotního stavu a dovedností je posilována jejich odvaha cítit se součástí širší komunity i mimo pestrobarevný svět cirkusové hry.

Předkládáme svou terapeutickou zkušenost, která je však neoddělitelná od zkušenosti osobní: nezvyšuje se jen, jak se přesvědčujeme, kvalita života našich klientů, ale vedle nich a ve společenství s nimi také naše vlastní.

Referát byl přednesen na konferenci o komplexní léčbě psychoz v Jáchymově v prosinci 2002 v rámci společného komponovaného sdělení B. Albrich, M. Konečného a J. Dusbábkové s názvem „Strategická CIRKUS BOMBASTICO terapie zvyšuje kvalitu života psychotických pacientů i jejich terapeutů“ s uvedením autorského týmu: MUDr. M. Konečný, cirkus-psychiatr; dipl. KT B. Albrich, cirkus-terapeutka; J. Hroníková, cirkus-sociální pracovnice; ing. arch. Jan Ratiborksý, cirkusový architekt; Frederico Bombastico, ředitel cirkusu; Barbora Herman, cirkus-pedagožka  –  Komunitní centrum Břevnov, Fokus Praha, Česká Republika.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *