Dopis Jiřímu Drahošovi

Vážený pane profesore,

stejné a větší díky patří Vám a Vašemu nejužšímu týmu. Především Vy a Vaši blízcí jste nasadili velké množství energie a došli jste až na konec. Úkolu, který jste na sebe vzali, jste se zhostili důstojně. A že vždy nebylo vše dokonale připraveno a prezentováno, vůbec nevadí. Chyby jsou lidské a jsou podmínkou dalšího růstu.

Mám jeden podnět. Zdálo by se mi důležité vnášet do povědomí lidí, že Zeman a jeho spolupracovníci nejsou žádná monstra, obludy sloužící nějakému pofidérní zlu ve světě. Ze své praxe vím, že podobné typy osobností, jakou je Miloš Zeman, jsou většinou lidé hluboce nešťastní, psychicky i fyzicky trpící. Je téměř jisté, že Váš soupeř s Vámi mohl diskutovat jen pod vlivem vysokých dávek podpůrných léků – jinak nelze vysvětlit rozdíly v jeho projevu v TV při diskusích a v jiném čase. Ale to na věci nic nemění. To důležité, co chci říci a co je myslím třeba připomínat, je, že zlé věci nedělají většinou zlí lidé, ale zoufalí lidé. Překvapivě – a to je třeba lidem říkat – jste se tedy nesrazil s inteligentním blbcem, ale inteligentním zoufalcem.

„Víte, pane Zemane, Vy jste zoufalý člověk. Opevnil jste se v Pražském hradu, ale před kým. Nejezdí za Vámi téměř žádní zahraniční hosté, vyhledávají Vás jen prospěcháři a řiťolezci. Jste natolik inteligentní, že to dobře víte. Vaše utrpení musí být skutečně hluboké, možná i bezbřehé, protože ve skutečnosti jste úplně sám – bez rodiny, bez opravdových přátel a bez skutečné životní radosti. Honbou za mocí si stavíte svůj náhradní smyl života, který Vás má ochránit před Vaším strachem ze smrti a před pohledem na sebe sama za jejím prahem. Je mi Vás líto.“

V tomto duchu je, myslím, třeba oslovit i Vaše voliče, kteří, nepochopitelně, prožívají povolební kocovinu. Řekněte jim, prosím, ať už jako budoucí senátor nebo jiný politik, že „Pravda a láska, stejně jako slušnost, nikdy neprohrávají, ani v těch nejtěžších chvílích. Jsou jako Slunce, které znovu vyjde, pokud mu my sami neuzavřeme svá srdce, ohromeni trumfem temnoty.“ (Cituji ze svého FB). A uzavřít se Pravdě a lásce znamená, přestat vidět v druhém člověku, který se přiklání ve svém zoufalství ke zlému, svého bratra. Vy jste byl můj kandidát, jsem na Vás hrdý; ale i ten nemocný stařec na Hradě je můj bratr. Modlím se za něho, aby mohl v klidu odejít. Co možná nejdříve.

Srdečně zdraví

Martin Konečný

8.2.2018

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *