Rozhovor pro Příbramský Deník: Vánoce a alkohol

Blíží se Vánoce a s nimi i bujaré oslavy konce roku. Jak na to nazíráte jako psychiatr?

   Svátky představuji možnost se zastavit, odpočinout si a během pracovního volna hledat posvěcení všednosti, které se slavením svátků souvisí. Pro každého z nás je zdrojem slavnosti něco jiného – společenství rodiny, církevní obřady, umělecký zážitek, setkání s přáteli, meditace nebo třeba procházkalesem. Nepovím vašim čtenářům jistě nic objevného, když poukážu na to, že se do našeho slavení svátků vtírá rychlost z všedních dnů. Jako by se hranice mezi naším běžným životním rytmem a slavnostní dobou stíraly, postupně mizely a vytrácely se. I Vánoce chceme „zvládnout rychle“. Nedávno jsem slyšel někoho prohlásit: „ať jsou ty svátky hlavně rychle za námi“. Ten dojem, že Vánoce již nejsou zdrojem krásy a radosti, ale proměnily se v zátěž, která přináší jen další stres, plyne možná právě z toho, že se nedokážeme zpomalit z pracovního rytmu do onoho slavnostního. Namísto slavení slavnosti a posvěcení všedního času pokračujeme v plnění řady úkolů rychlým tempem, na jaké jsme zvyklí z pracovních dnů. Zážitek ze setkání s posvátnem (které ale zůstává pracovnímu rytmu skryto) se pak snažíme – také rychle – něčím nahradit. Nejčastěji popíjením alkoholu. Alkohol se latinsky označoval slovem duch – pro oba tyto pojmy měli Římané stejné slovo: spiritus. A když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že alkohol je skutečně jakousi náhražkou prožitku duchovní slavnosti, v níž se poodhalují skutečná krása a opravdová radost skryté za viditelným světem.  Pokračovat ve čtení „Rozhovor pro Příbramský Deník: Vánoce a alkohol“