"Nemoc na nás nesedne, aby nás trápila, ale abychom se zastavili, zamysleli a něco se naučili."

H. Synková

Vítám Vás

Pokud čtete tyto stránky, zřejmě vás trápí psychické nebo chronické tělesné obtíže. Budu rád, když mě kontaktujete, abychom si domluvili setkání pro případnou konzultaci. Konzultace se konají vždy po předchozí domluvě v pondělí nebo ve středu večer v Praze.Údaje pro spojení včetně mapy najdete na záložce Kontakty.

Pokud jste se ještě nerozhodli, zda poradenství v oblasti psychoterapie, psychosomatiky nebo psychiatrie využijete, můžete si přečíst jednoduchý úvod do psychosomatiky a psychoterapie na záložce Psychopolopaticky. Koho zajímají mé články k této problematice, bude si je moci přečíst na záložce Texty, některé uvádím i dole na této stránce. Na záložce Videa najdete dokumenty, které mne zaujaly a které přímo či alespoň okrajově souvisí s psychosomatikou.

Srdečně zdraví
 
Martin Konečný
 
 
 
 
 
Srdečně zdraví

Licence:

  • Licence pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře v oboru psychiatrie
  • Licence ČLK pro výkon soukromé praxe, odborného zástupce, poradenské a lektorské činnosti v oboru psychiatrie
  • Evropský certifikát pro psychoterapii
  • Certifikovaný rodinný terapeut
  • Certifikovaný Gestalt terapeut
  • Funkční specializace z psychosomatiky
  • Funkční specializace z psychoterapie
  • Atestace v oboru psychiatrie I. a II.

Praxe v oboru:

  • Externí lektor Institutu pro výcvik v Gestal terapii, IVGT Praha, od r. 2017
  • Ambulantní psychiatr a konziliární lékař Oblastní nemocnice Příbram od r. 2011
  • Konziliární lékař Institutu onkologie a rehabilitace Na Pleši v r. 2012
  • Primář Psychiatrického oddělení Nemocnice Ostrov, Ostrov n. Ohří, od 2007 do 2011
  • Vedoucí lékař Psychosomatické kliniky s.r.o., Praha, od 2006 do 2007
  • Ambulantní lékař, specialista v oboru psychiatrie v Gyncare s.r.o, Praha, od 2003 do 2006
  • Konziliární psychiatr a psychoterapeut v Ústavu hematologie a krevní transfúze, Praha, 2003
  • Příjmový a ambulantní lékař ve Fokus o.s., Praha, od 2002 do 2006
  • Sekundární lékař a psychoterapeut ve Středisku pro psychoterapii a rodinnou terapii Oddělení léčby závislostí VFN Praha, od 2002 do 2003
  • Sekundární lékař Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice UK, Plzeň, od 1999 do 2002

 

 Ocenění:

  • Cena NFPK, prosinec 2012

 Reakce:

http://ivan-stampach.bloger.cz/Z-me-cetby/Opsarion-iniciacni-text

http://www.rozhlas.cz/radiowave/spolecnost/_zprava/vsichni-jsme-naskocili-do-rychliku-a-stesti-hledame-az-na-konecne-i-z-toho-jsou-deprese-rika-toy-box--1721113

 

Podporuji tyto organizace a projekty:

 

STAN, naděje pro "českou věc veřejnou"?

STAN, naděje pro „českou věc veřejnou“?

pro NFPK, říjen 2016

Velmi dobrý výsledek Starostů a nezávislých v nedávných krajských a senátních volbách je možná příslibem pozitivní změny pro Česko. Snad se v této straně opravdu spojují lidé, kterým na komunální úrovni jde o to změnit něco k lepšímu a nejen nadávat na poměry.

Jejich filozofie je jednoduchá: lepší vybudovat dětské hřiště v obci, než se rozčilovat nad špinavou hrou, kterou spolu hrají někteří politici; má větší smysl vybudovat v sídle kanalizaci, než stále dokola lamentovat nad splašky, vytékajícími například z kanálu Pražského hradu; a je lepší setkávat se se sousedy, než oněměle sledovat to, jak někteří lékaři ve svých ordinacích (nebo i za „dealerský honorář“ přímo v médiích) schvalují užívání tvrdé drogy – alkoholu, a přispívají tak neomluvitelně k šíření závislosti, která decimujepostupně větší a větší část českého národa.

Ve své předvolební kampani mohli starostové používat také jednoduchou, pozitivní strategii: je za námi vidět kus pořádného díla; to, co jsme udělali pro své obce, chceme udělat i pro svůj kraj. Rozdáváme melouny, ne koblihy. Melouny jsou darem slunce a plodem lidské práce. Nejsou to „agrofertované“ mražené polotovary.

Stojí za zmínku, že věkový průměr zastupitelů za STAN je nižší než v klasických politických stranách.

To vše dává naději, že by se během dalšího desetiletí mohla dostat k moci nová generace politiků, pro které není politika jen rychloobslužným zařízením pro vlastní obohacení nebo k rozšíření již fungujícího osobního podnikání.

Kamarád, který starostuje v jedné středočeské obci, se mi svěřil, s jakými korupčními praktikami se po nástupu do své funkce setkával. Vyprávěl:

... Dotace sou jednoznačný zlo. Nejenže bráněj obcím líp plánovat, ale hlavně maj obrovskej korupční potenciál – přímo vybízej k plejtvání. Když sem žádal na kraji o dotace poprvé – šlo o peníze na několik projektů – zatelefonoval mi jakejsi prostředník a řekl mi – všechno jen po telefonu, žádnej papír – ať ty rozpočty žádostech zvedneme o 40%. To víte, povídá ten chlápek na druhym konci drátu, na kraji z toho taky chtěj něco mít. A obešlete na tu malou zakázku tyhle čtyři firmy, povídal... To už seděl Rath ve vyšetřovací vazbě! Koukal sem jako puk, nevěděl sem hned, co mám dělat. Tak sem vymyslel, že sice ty jejich firmy obešlu, ale zadám to i dalším firmám. Všechny ty krajem doporučený firmy poslaly nabíku na práci za zhruba stejnou částku – tu, kterou doporučoval ten chlápek. No, zakázku vyhrála samozřejmě firma o 40% levnější. Pak mi došlo, že si mne z kraje testovali, jak se zachovám, jestli nám daj i dotace na ty další a větší projektySamozřejmě, žádnou další dotaci sme už nezískali. Přímý důkazy o tom, jak rozhazujou na kraji peníze, sem neměl, tak co sem mohl dělat? Dál se snažím mít všechno v cajku, veškerý dokumenty strkám do šanonů, všecky smlouvy zveřejňuju na webu. Všechno, co v obci děláme, soutěžíme poctivě. A jenom doufám, že to do mne jednoho krásnýho dne někdo nenapálí autem na přechodu...“

Kamarád, stejně jako mnoho dalších starostůpodpořil demonstraci, kterou STAN pořádal již na podzim roku 2015 proti neprůhledné dotační politice. Mnozí ze starostů nyníkandidovali za STAN do krajských zastupitelstev a senátu a uspěli. Můžeme doufat, že jsou nadějí pro českou politiku?

Je nejvyšší čas na změnuBez ní celou zemi zaplaví nebezpečný odpad (nejen) z Hradčan a špinavé politické hry přestanou část národa zajímat docelaA zbývající občané siraději dojdou k psychiatrovi pro práškyaby tu hrozící zkázu „české věci veřejné“ raději nevnímali. Psychiatrické ordinace v Česku už dnes praskají ve švech.

Lidé však potřebují pro spokojený život více než pouhou naději, že k nám opět zavane svěží vítr ze západu místo toho východního, který do Česka mohutně nadhání štábyplacených haterů a trollů. Potřebují více než jen slyšet, že je starostové nebudou okrádat. Potřebují objevovat a zažívat tvořivou sounáležitost s ostatními lidmi, o které mluví docela prostě, svěže a nenuceně 14. dalajláma Tändzin Gjamccho.

Proto bych přátelům ze STAN poradil, aby kromě korupce, která se stala spíše symbolem nemoci celé společnostikladli důraz především na tématakterá podporují osobní vývoj, lidský růst, jenž je teprve základem společenské změny. Tedy hlavně na školství, vzdělávání a výchovu. Právě tam je nutné začít a mnohé změnit.

Martin Konečný, psychiatr a psychoterapeut

 

O pražské kavárně a české hospodě

pro NFPK, květen 2016

   Máme v Čechách hezké úsloví: pro stromy nevidět les. Jednotlivé české korupční aféry jako by zakrývaly korupční „superaféru“, která se odehrává přímo před našima očima, ale buď o ní nechceme vědět, nebo ji skutečně už ani nevnímáme. Pojmenovat ji právě teď, kdy prezident a vicepremiér zřejmě rozehrávají politickou hru o zestátnění veřejnoprávních médií, je nanejvýš důležité.

   Na straně korumpovaných v této aféře stojí všichni obyvatelé Česka, korumpujícími jsou lobby výrobců a zejména ministr financí, který na počátku roku navrhl snížit již tak velmi nízkou spotřební daň u piva a tedy de facto dále zlevnit nejprodávanější alkoholický nápoj. Ve hře nejsou jen miliony korun, ale především litrů čistého alkoholu spotřebovaného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku každý rok. Při tom množství lihu konzumovaného v přepočtu na hlavu se v Česku od 30. do 90. let minulého století zvýšilo 3x a do dnešní doby dokonce více než čtyřikrát! Příčinou tohoto nebezpečného jevu je  nízká cena alkoholu, na kterou jsou – podle druhu nápoje – nasazeny jedny z nejnižších spotřebních daní v Evropě. Například česká spotřební daň na pivo je 8. nejnižší v EU a od té vůbec nejnižší (rumunské) se liší jen o několik desítek haléřů, zatímco od té nejvyšší (norské) o několik desítek korun. I když se můžeme utěšovat, že ve třech posledních letech spotřeba alkoholu v Česku mírně klesá (zřejmě v souvislosti s metanolovou aférou, která začala v roce 2012), je hrůznou skutečností, že se Češi, Moravané a Slezané vyšvihli na první příčku tabulek Světové zdravotnické organizace, která ve své poslední zprávě za rok 2011 sleduje jak spotřebu, tak i počty paicentů se závislostí na alkoholu podle věku uživatelů. Vinen tím vším není pochopitelně jediný ministr (kromě Babiše propagoval snížení téže daně před časem také lidovecký ministr zemědělství Jurečka), ale všechny předchozí pravicové i levicové vlády, které ponechaly spotřební daň na alkohol zděděnou po komunistických vládách na nebezpečně nízké úrovni.

Přečíst celý článek: O pražské kavárně a české hospodě

Rozhovor pro Příbramský deník (prosinec 2015)

 

Vánoce a alkohol

Blíží se Vánoce a s nimi i bujaré oslavy konce roku. Jak na to nazíráte jako psychiatr?

  

   Svátky představuji možnost se zastavit, odpočinout si a během pracovního volna hledat posvěcení všednosti, které se slavením svátků souvisí. Pro každého z nás je zdrojem slavnosti něco jiného – společenství rodiny, církevní obřady, umělecký zážitek, setkání s přáteli, meditace nebo třeba procházkalesem. Nepovím vašim čtenářům jistě nic objevného, když poukážu na to, že se do našeho slavení svátků vtírá rychlost z všedních dnů. Jako by se hranice mezi naším běžným životním rytmem a slavnostní dobou stíraly, postupně mizely a vytrácely se. I Vánoce chceme „zvládnout rychle“. Nedávno jsem slyšel někoho prohlásit: „ať jsou ty svátky hlavně rychle za námi“. Ten dojem, že Vánoce již nejsou zdrojem krásy a radosti, ale proměnily se v zátěž, která přináší jen další stres, plyne možná právě z toho, že se nedokážeme zpomalit z pracovního rytmu do onoho slavnostního. Namísto slavení slavnosti a posvěcení všedního času pokračujeme v plnění řady úkolů rychlým tempem, na jaké jsme zvyklí z pracovních dnů. Zážitek ze setkání s posvátnem (které ale zůstává pracovnímu rytmu skryto) se pak snažíme – také rychle – něčím nahradit. Nejčastěji popíjením alkoholu. Alkohol se latinsky označoval slovem duch – pro oba tyto pojmy měli Římané stejné slovo: spiritus. A když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že alkohol je skutečně jakousi náhražkou prožitku duchovní slavnosti, v níž se poodhalují skutečná krása a opravdová radost skryté za viditelným světem.


Přečíst celý článek: Rozhovor pro Příbramský deník (prosinec 2015)

Proč potřebujeme dovolenou (pro Lidové noviny)

   Před třemi tisíci let napsal Lao-c´v Učení o cestě a ctnosti: „Prolamujeme do zdí dveře a okna, aby vznikl dům; jen jejich prázdnota činí dům upotřebitelným. Jsoucí je užitečné, ale nejsoucí je činí upotřebitelným.“ Totéž můžeme říci také o naší dovolené. Dovolená je oněmi  okny  a dveřmi, které činí naše pobývání v práci  „obyvatelným“. 

   V práci opravdu téměř bydlíme  –  podle měření Eurostatu  patříme  totiž k Evropanům, kteří tráví v zaměstnání  nejvíce času. Hodnotíme-li zdravotní stav obyvatel  počtem návštěv u praktických lékařů a specialistů za kalendářní rok, jsme zároveň jedním z nejvíce nemocných evropských národů.

   Věděl to už Jarda Hutka před 40 lety, když zpíval v jedné své písničce: „Šetři a buduj si pevnou pozici, dostaneš metál s mozkovou mrtvicí!“ Dnes jsou jeho slova již i vědecky potvrzena a kdo dosud pochyboval o vlivu pracovního stresu na svůj zdravotní stav, neměl by déle váhat. Odpočívat je nutné!  Jako potřebujeme po nádechu vydechnout, jako po stažení srdce následuje jeho roztažení, potřebuje i  náš organismus po vykonané práci „oddechnout“ a „napumpovat“ nové síly.

   Pozoruhodný  je způsob, kterým většina z nás dovolenou tráví! Téměř dvě třetiny Čechů vycestují  minimálně jednou v roce na dovolenou do zahraničí. Asi třetina z tohoto počtu tráví dovolenou v cizině alespoň dvakrát ročně. Možná se neseznámili s moudrostí Učení o cestě a ctnosti: „Aniž bychom vyšli ze dveří, můžeme poznat svět. Aniž bychom vyhlédli oknem, můžeme uzřít cestu nebe. Čím dále kdo vyjde, tím menší je jeho poznání. Povolaný neputuje a přece poznává, nerozhlíží se, a přece pojmenovává, nečiní a přece dovršuje.“

   Co vlastně máme sami sobě během dovolené „dovolit“, aby organismus mohl opravdu regenerovat, načerpat novou energii? Podle Lao-c´ nejde  zřejmě o  jiné „místo“, ale o jiný způsob bytí. Dovolená nikoliv jako  pobývání jinde, ale pobývání „jinak“. Jaký způsob bytí je ten, kterým žijeme v práci? Tento způsob lze označit jako výkon. Výkon, který musí plnit určité přesné parametry, aby byla vyplacena smluvená odměna. Jedním slovem – stres.

   Může pak být skutečnou dovolenou stres v zácpách na evropských dálnicích, po němž následují další stresující honičky za nevšedními zážitky? Nejsme pak hlavně naštvaní a protivní jeden na druhého?  Skutečnou „re-kreací“ by jistě měl být jiný druh tvořivosti než výkonový modus. 

   Parafrázujme a čtěme ještě jednou z textů Lao-c´: Ať se lid navrátí k přírodě a zažívá ji namísto mobilů a tabletů. Ať shledává svůj nápoj nealkoholickým a svůj volný čas  krásným, své obydlí pokojným a svůj odpočinek radostným. Sousední země mohla by pak ležet na dohled, takže by odtamtud bylo slyšet mořský příliv, a lidé by přece umírali ve vysokém stáří, aniž by ji kdy navštívili.

   Opravdovou dovolenou přeje sobě i celému světu

 

   Martin Konečný

Syndrom vyhoření jako šance ( pro Lidové noviny)

O burnout syndromu toho bylo již mnoho napsáno, existuje i množství webových stránek, které se tomuto problému věnují. Celkem všeobecně se proto ví, že jde vlastně o stav deprese, která se rozvíjí v kontextu určité pracovní situace. Objevuje se zejména u pomáhajících profesí (učitelé, lékaři, sociální pracovníci, terapeuté) a také u lidí, kteří do zaměstnání vstupují sice se zdravým nadšením, ale také s nereálnými očekáváními.

Přečíst celý článek: Syndrom vyhoření jako šance ( pro Lidové noviny)

K ČEMU JE DOBRÁ PSYCHOSOMATIKA?

Zpravodaj Oblastní nemocnice Příbram

Některé fyzikální jevy mají duální povahu. Známým příkladem je světlo. Někdy můžeme popsat světlo jako proud fotonů jindy jako vlnění. Dualitu světla objevil Albert Einstein, když objasnil fotoelektrický jev v roce 1905 a v roce 1921 obdržel za svůj objev Nobelovu cenu. Později zjistil Louis de Broglie, že duální povahu mají všechny elementární částice.

Z každodenní zkušenosti ale víme, že duální charakter má mnoho jevů běžného života. Na opadanou omítku domu můžeme pohlížet jako na lokální poruchu, která vyžaduje zákrok experta na zdění a omítání, případně zásah odborníka na rozvody vody, která uniká z popraskaného potrubí a narušuje strukturu zdiva. Jindy ale tentýž jev, opadanou omítku, vnímáme jako příznak systémové poruchy, který signalizuje, že je narušeno podloží základů domu. V takovém případě by bylo nedostačující, pověřit opravou zedníka či instalatéra; zde je prostor pro spolupráci statika a architekta. – Na týž jev je tedy možné pohlížet dvojím způsobem: jako na lokální závadu (povrchovou nebo skrytou) nebo jako na systémový problém, na který opadávající omítka upozornila dříve, než se celý dům zřítil.

Podobně může být užitečné zkoumat i duální charakter nemocí. Některé příznaky dokáže moderní medicína léčit jako lokální defekt jednoho nebo více orgánů. Např. bolest na hrudi spojená s „ucpáním“ koronární tepny a poškozením srdečního svalu vyžaduje rychlý převoz na koronární jednotku a „opravu“ cévy a svaloviny podáním speciálních léků. Tímto způsobem dokáže moderní medicína zachránit život řadě pacientů s akutním infarktem myokardu.

Přečíst celý článek: K ČEMU JE DOBRÁ PSYCHOSOMATIKA?

Strana 1 z 2

Kde mě najdete?

Adresa: Pod kaštany 3, Praha 6 (100m od metra Hradčanská)

Telefon:

Twitter:

Email:

737 444 577

@Markon612

18strela@gmail.com

 

 

Přihlášení